Občanská neposlušnost

„Demokratické zřízení doplatí na to, že bude mít potřebu vyhovět všem. Chudí budou požadovat část majetku bohatých a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy práva mužů, cizinci práva občanů dané země. A demokracie jim je udělí. Zločinci zatouží získat veřejné funkce, a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože od přírody tíhnou po moci, vznikne tyranie. Mnohem horší, než jakou dovede být nejhorší monarchie anebo oligarchie.“ – Sokrates

Toto věděl nejen Sokrates, ale mnozí další moudří lidé z historie!

Dokud tento fakt lidé nepochopí, budeme mít ve své zemi ten nejhorší možný politický systém, jakým demokracie v současné podobě je. Ve výsledku je pojem a myšlenka „dobré“ demokracie pouhou chimérou, která vychází z mylného předpokladu. Takového, podle kterého lidé od přirozenosti tíhnou k dobru.  Každodenní realita a především historie ale ukazují pravý opak.

Za problém považuji to, že o důležitých věcech rozhoduje většina. Častým důvodem zavedení, realizace nebo uzákonění dané věci je souhlasem větší skupiny lidí bez ohledu na to, zda je věc prospěšná nebo špatná a škodlivá. Většina lidí daruje svůj hlas ve volbách naprosto nezodpovědně. Důvodem je například to, že dané věci nerozumí a třeba ani rozumět nemohou.

Příklad uvedu na sedmičlenné rodině, kterou tvoří rodiče a 5 dětí ve věku od 6 do 15 let. Kdyby se v rodině rozhodovalo podle vůle většiny, pak by to nedopadlo asi zrovna slavně. Přestože i malé děti mají svobodnou vůli, nemají potřebné znalosti a zkušenosti na to, aby byly schopné cokoliv řídit.

Tímto způsobem to ale bohužel funguje i na státní úrovni. Různí Kalousci, Sobotkové, Babišové a jim podobní nám dnes vládnou. A důvodem není jejich dobrota a charakter. Může za to většina, která je zvolila. Bohužel faktem ale zůstává, že existuje vždy více lidí hloupých než chytrých, převažují nevzdělaní nad vzdělanými atd. A proto dokud budou mít volební právo stále všichni občané, nemůžeme čekat zázraky.

I proto se domnívám, že od „státu“ (tedy spíše opět od lidí, kteří jej spravují) v podobě, v jaké se dnes nalézá, nemůžeme opravdu očekávat vůbec nic dobrého.

Můžeme ale ignorovat nesmyslné zákony a hloupé politiky či úředníky. A kdykoliv budeme mít příležitost, měli bychom jim připomenout, že to oni jsou našimi „zaměstnanci“. Pevně věřím, že jednoho krásného dne přijde doba, kdy nám tito lidé budou skládat své účty.

Je totiž naivní se domnívat, že by se na dluh dalo žít donekonečna.